Extrémní výzva aneb soustředění 2024
V neděli 18.8. jsme se konečně, po prázdninovém volnu, sešli s mírně pozměněným týmem v Dobřichovicích, kam každý rok jezdíme na soustředění. Již před létem jsme věděli, že toto soustředění bude svým způsobem výjimečné….
Běhen června se k nám připojily nové posily pro kat. U15, dále do naší tréninkové skupiny přibylo 5 hráček kat. U17, které budou hrát dorosteneckou ligu a s naším týmem trénovat. Sečteno, podtrženo – jelo 24 hráček. Připravit program pro takto různorodou a velkou tréninkovou skupinu nebyl vůbec lehký úkol a tak nám zabralo poměrně dost času, než jsme poskládali program tak, aby holky příliš mnoho času při trénincích neodpočívaly, nenudily se. Atletické tréninky aby dávaly smysl a vše fungovalo ke spokojenosti nás trenérů i holek.
Každý den jsme měli v plánu jít se skupinou 12ti holek do bazénu, kde je Jirka „mučil“ s atletickými prvky a různými cviky na posílení celého těla. Dále měly holky před sebou každý den 3h atletiky, 3h basketbalu a 1,5h střelby…
To vše bylo v plánu… ovšem jak se říká: „chceš-li pobavit pána Boha, sděl mu své plány do budoucnosti…“
A tak to letos přesně dopadlo s naším plánem. Po skvěle odpracovaných 9 trénincích v noci z pondělí na úterý zaťukala na dveře našeho pokoje první hráčka s tím, že je jí špatně a zvrací…. Tím se rozběhl neuvěřitelný kolotoč – postupně během noci a dalšího dne, tedy úterý, onemocněly téměř všechny hráčky a my museli v úterý obvolat všechny rodiče aby si pro své děti přijeli a my museli soustředění kompletně zrušit…. Během následujících dní nemoc postupně postihla všechny hráčky a v některých případech i jejich rodiče a trenéra. Během celého týdne jsme byli v kontaktu se všemi rodiči, sdělovali si informace o stavu hráček a ladili program na další dny.
Dle informací, které se nám podařilo sesbírat, nás zřejmě postihla nějaká rotavirová infekce, která je velmi nakažlivá a šíří se vzduchem.
Jsme nesmírně rádi, že jsou již všichni v pořádku a postupně zase sbíráme síly, abychom se v příštím týdnu mohli sejít na Královce a začít znovu a pomalu trénovat.
Nebude to vůbec jednoduché – že bychom mohli mít takto složitý začátek nové sezony nás ani ve snu nenapadlo. Ale co se dá dělat. Nezbývá než zatnout zuby, využít všech možností k trénování a hrát s kartami, které máme rozdané….
Velmi děkujeme rodičům, kteří nám v takto těžké chvíli byli oporou, neustále nabízeli pomoc a měli pochopení pro nastalou situaci.
Obrovský dík též patří trenérce Báře Schambergerové, která s námi ve svém volnu jela a pomáhala nám jak s organizací tréninků tak v těžkých chvílích s nemocnými holkami.
Pevně věříme, že nejhorší v tomto roce máme za sebou a čekají nás už jen lepší a lepší dny…..