USK : HB Basket

21 : 34   (11:16)

Ve středu 19.10. jsme sehrály přátelský zápas s družstvem HB Basket, známým spíš jako Brejlinky. Před četnými diváky z řad rodičů, rozesetými po oknech a výklencích naší malé tělocvičny, předvedly oba týmy rychlou, tvrdou a přiměřeně agresivní hru. První poločas jsme odehrály skvěle a se soupeřem, jehož pět hráček bylo vyšších než Lucka, jsme držely krok. Výborně jsme bránily, smysluplně útočily a úspěšně zakončovaly. Ve druhém poločase se skupina mladých basketbalistek v bílém (vy, milé děti!)  proměnila v hejno individualit s klapkama na očích a s mozkem v batohu. Nelze slepě najíždět do tří o hlavu vyšších soupeřek, nelze driblovat s očima zapíchnutýma do podlahy, nelze vysílat propagační střely z nesmyslných pozic.  Zůstat po doskoku stát s míčem nad hlavou je hloupost, stejně jako zastavení ve třetím kroku dvojtaktu. Chceme-li vyhrávat, musíme udržet koncentraci po celý zápas, půlka je málo. Nebudeme vždy vítězit, ale o vítězství se musíme porvat pokaždé!

Chválím celé družstvo za hru v prvním poločase, agresivní, rychlou a úspěšnou. Chválím Zuzku, která hrála svůj úplně první zápas a na hřišti byla až překvapivě platná.  Hromy a blesky svolávám na hlavy těch, kterým bylo jedno, že právě dostáváme koš…

S ohledem na zmatlaný zápis neuvádím střelce. Tentokrát bych ovšem považovala za zajímavější statistiku nedaných dvojtaktů po samostatných nájezdech. Bylo jich nepočítaně J.