16.1.2009 Další křest ohněm pro náš tým přichystal houževnatý soupeř z Aritmy. Ve středu jsme jsme na do ruda rozžahavené palubovce našich sokyň neustáli tlak soupeřek a po vyrovnaném boji, jsme jim těsně podlehli rozdílem jediného koše. Za to hned o den později, jsme nepřipustili žádné drama, v odvetě jsme soupeřkám prohu nejen vrátili, ale ještějsme jim pěkných bár bodů přibalili sebou na cestu domů.

Středa 14.1.2009 Utkání začalo velmi slibně a hned v úvodu jsme si zásluhou několika chyb v rozehře soupeřek, vytvořili drobný náskok. Bohužel nás zanedlouho potkal výpadek v pozornosti a zbytečně jsme dovolili Aritmě, aby se na nás bodově dotáhla. To jako by soupeřkám vlilo novou krev do žil a od té chvíle, byly všude dřív. Zatímco nám se střelecky nedařilo a zahazovali jsme jednu šanci na zakončení z podkoše za druhou, naše sokyňe se prosazovali často až příliš jednoduše. Obrovskou rezervu jsem v průběhu celého zápasu viděl v obranném doskoku, kdy jsme dovolili až příliš mnoho jednoduchých bodů. Přesto jsme se soupeřkami bodově drželi krok, dokonce jsme do poslední části hry nastupovali s lehkým vedením. Bohužel naprosté taktické selhání a naše vlastní nedisciplinovanost, dovolila soupeřkám stav srovnat a dokonce těsně před koncem zápas rozhodnout ve svůj prospěch. 17 ztracených míčů za čtvrtinu za jednu čtvrtinu vinou nesmyslných, dlouhých přihrávek a zbytečně předržených míčů při driblinku, nás bohužel stálo cenné vítězství. Čtvrtek 15.1.2009 Do čtvrtečního utkání, jsme bohužel opět byli nuceni nastoupit v okleštěné sestavě, která nám neskýtala možnost střídat a to ještě museli některé hráčky a jejich rodiče ukázat, jak dokážou za tým dýchat a přijeli i přes ne úplně utěšenou situaci v záležitostech studijního charakteru. Zároveň jsme také ale před utkáním věděli, jakých chyb se máme vyvarovat a že celý tým udělá maximum pro to, abychom den starou prohru soupeřkám oplatili. A od samého začátku jsme to dokazovali. Nenechávali jsme nikoho na pochybách, že dnes jsme doma my a systémem start-cíl jsme soupeřky rozdílem třídy porazili. Zlepšenou koncentrací v obraně jsme mohli přecházet do rychlých protiútoků a jednoduchými koši překonávat naprosto dezorientovanou obranu soupeře. Za hlubší zamyšlení však stojí srovnání obou po sobě jdoucích výkonů. Proč jeden den, místo abychom se drželi osvědčených pravidel si necháme vnutit hru soupeře a druhý den ho téměř vůbec nepustili do hry? Proč jeden se necháme od soupeřek přeskákat, jako bychom na doskoku vůbec nebyli a druhý den dovolíme těm stejným soupeřkám jen 5 útočných doskoků? Proč jsme ve středu hodili za celý zápas 20 špatně zvolených a zkažených přihrávek a ve čtvrtek jsme míč ztráceli jen mimimálně? A konečně, proč jeden den prohrajeme zápas a ten stejný tým druhý den dokážeme porazit rozíle dvou tříd? Odpověď na tyto otázky bude pro každou hráčku tochu odlišná, ale vím, že je nutné si je pokládat a odpovídat si na ně, i když je to nepříjemné, abychom se posouvali vpřed.