Je téměř neuvěřitelné, že jsme se nechali zaskočit jedinou hráčkou, která v zápase v Praze Chomutovu chyběla. Naše neochota běhat, být disciplinované v obraně a absolutní výpadek chuti jakkoli bojovat měl za následek náš totální propad a do poločasu jsme šli za skóre 30:18!

     Během poločasové přestávky jsme se pokusili holky namotivovat, najít v sobě sílu zvednout hlavu a udělat vše proto, abychom průběh zápasu otočili. Byl to velmi těžký úkol, protože se nám to za celou sezonu ještě nepodařilo. Venkovní utkání jsou pro nás zatím tím nejtěžším. Zvednout hlavu, začít bojovat a změnit průběh zápasu pro nás byl „cíl snů“…

     A ač jsme ani nedoufali, podařilo se. Neuvěřitelná síla a chuť našich „mladších“ hráček zaslouží obrovskou pochvalu. Mia Bendíková svou perfektní obranou zabránila nejlepší hráčce Chomutova v tažení za překvapením. Nenechala jí žádný prostor pro snadný nájezd a ve spolupráci s Bárou Tejmarovou a Elenou Pastýříkovou zavelely k obratu a díky jejich neskutečné práci na hřišti se nám všem obrat nakonec podařil…  Velkou morální sílu také ukázala Vanesa Podracká, která i přes to, že se  jí celý zápas opakovaně nedařilo proměnit snadný nájezd či střelu, nic nevzdala  a její dva nájezdy v poslední minutě definitivně rozhodly o našem vítězství… Opravdu to nebylo jednoduché a věříme, že i tento zápas nám ukázal, že naše tvrdá práce v tréninku se vyplácí. Věříme, že se holky poučily a už žádný zápas tímto způsobem nepodcení. (50:54)