Náš tým se vrátil do České republiky dnes odpoledne a nedlouho po příletu jsme položili tři otázky asistentovi Ivanu Benešovi. Ivane, prohráli jsme v koncovce, ale rozhodla o výsledku opravdu až koncovka, nebo přišly klíčové okamžiky už dřív? Malinko dřív. Jednak byl problém v tom, že jsme Šibenik nechali jak se říká čuchnout. Balkánské týmy jsou takové, že když vyhrávají, tak je to baví, ale když prohrávají, tak jsou schopné se rozhádat a zápas zabalit. První chyba tedy byla v tom, že jsme je nechali hrát. Navíc se hrálo podle jejich not. Hrál se styl, který nám nesedí - spíš hurá basket, nebylo to příliš organizované. To byla druhá příčina. Pak už to šlo vyloženě do finále. Zápas se nelámal minutu, ale tři minuty před koncem. Vedli jsme o čtyři body a měli jsme docela dobrou pozici na zakončení, ale rozhodčí neodpískali faul, který - jak jsme se shodli - odpískat měli, z protiútoku jsme dostali koš, pak další a bylo po náskoku. V koncovce jsme pak za stavu -2 udělali hloupou ztrátu a když to bylo -4, tak už se hrálo hodně špatně. Vědělo se o třech hráčkách, které jsou klíčovými postavami Šibeniku, a přesto se dokázaly prosadit. Nešlo je lépe eliminovat? Určitě šlo. Každého jde eliminovat. Udělali jsme tam ale nějaké chyby... Některé věci jsme prostě nezvládli. Nedařilo se našim klíčovým hráčkám, Evanthia Maltsi ani Sonja Kireta se nedokázaly prosadit. Byly tak dobře bráněny, nebo šlo spíš o jejich útlum? Já bych řekl, že byly dobře bráněné. U Eviny (Maltsi) to bylo evidentní, tam byl od jejich trenéra jednoznačný úkol, jak ji bránit - jakmile měla šanci hrát, tak byla zdvojená. Na její osobu byla soustředěná obrovská pozornost. U Soni to bylo způsobené i něčím jiným. Já to hrozně nerad říkám, ale na ní rozhodčí nepískli ani jeden faul, a to je u podkošové hráčky, která hraje skoro 20 minut, docela s podivem. Je jasné, že je něco špatně: buď hráčka není aktivní, což v žádném případě nebyl její případ, nebo se tam něco dělo... Podle mě se na tom malinko podepsali rozhodčí.