Ani nevím kdy se to stalo, ale máme za sebou první víkend v extraligové části soutěže. A byl to opravdu těžký víkend. Odnášíme si z něj 2 porážky a věřím, že i trošku těžké hlavy. 

      Hned v prvních zápasech jsme narazili na nejtěžší soupeřky - Litoměřice a Děčín, vítězky druhé skupiny základní části. Oba týmy spolu trénují už od malička a jejich hra je silová, agresivní a velmi disciplinovaná. Disponují vysokými hráčkami a jejich herní zkušenosti jsou podstatně větší než ty naše. A přes to vše jsme doufali v lepší výsledky. 

     Sobotní utkání s Děčínem jsme, po dlouhé době, rozehráli na hale A. Je to pro nás velký svátek a holky se vždycky moc těší… Bohužel už do prvních minut jsme tahali za kratší konec a to se s námi táhlo celým utkáním. Tempo zápasu bylo vysoké a válečnice nás vždy nakonec přehrály. 1q byla relativně vyrovnaná (15:22) a vstup do 2q se nám vydařil. Intenzivním tlakem na míč jsme donutili soupeřky k chybám a podařilo se nám skóre upravit na 22:27. Bohužel v okamžiku, kdy jsme se nadechli a soupeřky stáhli, jsme dostali těžkou tříbodovou střelu a po ní na nás padla obrovská tíha a holky úplně přestaly hrát a bojovat. Tento úsek jsme prohráli 15:0 a už jsme v sobě nenašli sílu cokoli změnit. Všude jsme byli pozdě, dělali jsme chyby v obraně, zapomínaly odstupovat nebo dorotovat. Prohráli jsme téměř každý souboj o míč a v útoku jsme neměli chuť jít důrazně do koše, bojovat o útočný doskok nebo se rychle vrátit do obrany. Soupeřky nás válcovaly celý zbytek utkání a tak konečný výsledek 90:55 je zatím naším jedním z nejhorších výsledků. Během celého utkání se nám nepodařilo dát dohromady na hřišti 5 hráček, které by chtěly hrát. (15:22, 16:25, 9:17, 15:26)

     V neděli jsme se opět „na áčku“ sešli už v 8h ráno. Holky velmi zodpovědně přistoupili k rozcvičení a tak jsme doufali, že i to bude faktor, který nás odrazí do dobrého začátku utkání. 

     1q začala lépe než včera a holkám se dařilo s favorizovanými soupeřkami držet krok. (16:21)

2q byla ovšem z úplně jiné galaxie. Za celou q jsme proměnili pouze 2 nájezdy. Vytvořili jsme neskutečné množství ztrát a zkažených přihrávek. Holky vůbec neposlouchaly pokyny a úplně vypustily aktivitu v obraně. Dovolily soupeřkám snadné nájezdy a úplně volné střely. Nechodily doskakovat ani útočně ani nedokázaly soupeřky odstavit při obraném doskoku. Tuto čtvrtinu jsme prohráli 4:23. 

     Nevím, kde se co stalo nebo změnilo během poločasové přestávky, ale do druhého poločasu nastoupil úplně jiný tým…. Holky nechaly na hřišti úplně všechno. Vletěly do obrany s obrovskou chutí nenechat soupeřkám milimetr prostoru. Byly důrazné a agresivní na míč. Získaly několik útočných doskoků a konečně nám začala i mnohem lépe fungovat týmová obrana. I přes to, že nás trápilo několik neproměněných nájezdů 1:0, dokázaly holky udržet hlavu nahoře a nevypustit žádný souboj. Konečně přestaly přecházet střelecké pozice a dokázaly si udržet přehled a dobře vyřešit jak rychlý protiútok tak několik pěkných extra pasů, ze kterých jsme dokázali skórovat z volné střely. 

     Holky v sobě našly to, co se z nich snažíme dostat ven po celou dobu naší práce. Chtěly hrát i přes bolavé nohy a puchýře. Nechtěly střídat i když si narazily prst nebo upadly na zem… najednou v nich byla obrovská bojovnost, rychlost a chuť…. A ještě něco navíc. Něco, co dokáže rozhodovat těžké a vyrovnané zápasy. I přes to, že konečné skóre 62:40 není příliš lichotivé, 3q i 4q nakonec vyzněla v náš prospěch (7:6, 13:12).

     Začátek druhé části soutěže nám nevyšel dle našich představ. Bohužel do naší přípravy zasáhly jarní prázdniny a to, že jsme se na trénincích sešli v počtu 6ti hráček. I toto je situace, která velmi ovlivňuje chod týmu. Důvěra v to, že budeme kompletní, že se společně budeme připravovat na každý zápas, že máme společný cíl a že si vzájemně „kryjeme záda.“ Že je pro nás všechny tahle krásná hra důležitá … protože budeme jen tak, silní jak silní budeme chtít být…. Ale jen, když budeme opravdu všichni jako jeden…