Jakou jste si vybraly po maturitě školu a jaký obor studujete?

Mariana Přibylová: „Vysokou školu zdravotnickou, konkrétně obor Zdravotnické záchranářství“

Karolína Petlanová: „Vybrala jsem si Vysokou školu zdravotnickou. Obor, který jsem si vždycky přála studovat - fyzioterapie.“

Jak Vás zatím škola baví a co Vás na ní baví asi nejvíce?

Mariana Přibylová: „Zatím jsem naprosto nadšená. Celkově si myslím, že mi vyhovuje specifičtější zaměření. Na gymnáziu Přípotoční to byl opravdu všeobecný přehled, za který jsem ráda, a i díky tomu, jsem si následně vybrala právě tento směr. Pro studenta s téměř nulovou praxí, který jde na tento obor, je zábavný každý malý detail, protože vše je kompletně nové. Zároveň si nesmírně vážím trpělivosti a pochopení všech trenérů, kteří mou absenci na některém z tréninku tolerují (samozřejmě pokud si trénink nahradím haha).“

Karolína Petlanová: „Baví mě to moc. Myslím, že jsem se v tom hodně našla a je to opravdu něco čemu bych se v budoucnu chtěla věnovat. Nejvíce se mi na tom asi líbí to, že je to užitečné a pomáháte lidem.“

Obě zažíváte ve škole hodně praxe. Co Vás zatím zaujalo nejvíce a co naopak nejméně?

Mariana Přibylová: „Nesmírně si vážím, do čeho všeho jsem byla zapojena během praxe v nemocnici, jakožto student 1. ročníku. Když přijdu do šatny a řeknu, že míchám a podávám léky anebo třeba odebírám krev, všichni jsou v šoku. Jsem velmi citlivá a empatická osoba, a proto se mi občas těžce kouká na osamělé důchodce, kteří třeba ani nemají rodinu, a proto je z nemocnice odváží domů sanitka. Nebo například, když si lidé neváží naší pomoci anebo ještě hůř, když ji odmítají a jsou nepříjemní. I přes to, se snažím ke všem pacientům přicházet s úsměvem a bez předsudků.“

Karolína Petlanová: „Během praxe si člověk teprve opravdu uvědomí, co ta práce obnáší, takže první dny to byl pro mě docela šok hlavně, co se týče psychické stránky. Přiřadili mě totiž hned na to nejtěžší oddělení s nejhoršími diagnózami, ale zvykla jsem si rychle a v té nemocnici se toho samozřejmě naučíte nejvíce.“

I když studujete rozdílné obory, učíte se třeba něco stejného?

Mariana Přibylová: „Samozřejmě nějaký ten obecný základ musíme mít stejný, protože studujeme zdravotnické obory. Ovšem to se probralo během prvních 2 měsíců a teď už se opravdu zaměřujeme na specifika našeho oboru. Jsme s Karčou velmi dobré kamarádky, ale bohužel postupem času si už v jednotlivých případech a popisech přestáváme rozumět, hlavní ale je, že si furt rozumíme na hřišti.“

Karolína Petlanová: „V tomto semestru máme jen pár stejných předmětů, a to je Latina, Zdravotnická psychologie a samozřejmě Anatomie.“

Využíváte toho a učíte se například spolu?

Mariana Přibylová: „Určitě ano pokud to jde. Ne vždy to časově nebo i probíranou látkou úplně skloubíme, ale už jenom to, že vedle sebe sedíme a každá se něco učíme, nám pomáhá. Někdy to ale sklouzne k povídání, bohužel ne k tématu.“

Karolína Petlanová: „Zrovna nedávno jsme měly obě zkoušku z latiny, takže tu jsme se učili spolu ;)“

Kde se nejraději učíte?

Mariana Přibylová: „Za mě určitě kavárna, protože doma dělám všechny ostatní věci, jenom ne učení“

Karolína Petlanová: „Jelikož mezi školou a tréninkem moc nestíhám domů, tak se většinou učím někde v kavárně, a to mi asi i nejvíce vyhovuje.“

Momentálně máte první zkouškového období. Kolik máte za sebou zkoušek a kolik Vás jich ještě čeká?

Mariana Přibylová: „Mně chybí už pouze jedna a tou je anatomie. Což bych pojmenovala jako největší zlo zimního semestru v 1. ročníku. Každopádně uvidíme, třeba to vyjde!!“

Karolína Petlanová: „Úspěšně mám ukončených zatím 12 předmětu a čeká mě ještě 6. Máme toho docela dost.“