… a někdy přijde zápas, který prostě nelze zvrátit, sledujete z lavičky, jak hráčky nesplní jediný pokyn, nebrání, nechtějí hrát, neudělají nic navíc. A tak jsme se rozhodli, že zhodnocení tohoto hracího víkendu necháme na holkách, protože tentokrát to bylo jen o nich víc, než kdy jindy…

     Soupeř nás překvapil svým zlepšením v atletických dovednostech. Byl schoný hrát celý zápas ve vysokém a rychlém tempu, na které jsme se nebyly schopny přizpůsobit. Dělali jsme velké množství ztrát jak při rozehrávce tak i při finální nahrávce. Za pozitivní vnímám, že byly alespoň nějaké náznaky rychlého protiútoku.

Strakonice: V tomto zápase jsme určitě víc bojovaly a udržely tempo zápasu do 4q. Doufám, že to dobré z tohoto zápasu si přeneseme do zápasu s Tygrama.

     Do prvního zápasu jsme nastoupily s tím, že to půjde samo. Nešlo ta, tak jsme začaly zmatkovat, házet míč soupeřkám do ruky atd. Úplně jsem přestala hrát, bála jsem se, nepomáhala holkám převézt míč a úplně jsem se schovala. Do druhého zápasu jsme nastoupily s bojovou náladou a šly jsme si zatím, že chceme vyhrát. I když se mi moc nedařilo, snažila jsem se bránit. Můj závěr je, že jsme na oba týmy měly, ale dělaly jsme moc chyb a tak to nešlo.

     V sobotu mám pocit, že jsme podcenily soupeře a pak se nám to vymstilo. V neděli si myslím, že jsme do toho všichni dali vše, ale bohužel to nestačilo.

     V sobotu jsme to trochu podcenily a v neděli jsme nastoupily s chutí hrát a vyhrát. Přes všechny nedané šoupáky jsme hrály dobrý zápas.

     Čekaly jsme, že oba zápasy budou úplně jiný a doopravdy byly. V sobotu jsme nastoupily s tím, že zápas bude snazší a vyhrajeme. Zaspávaly jsme v obraně a soupeřkám házely míč do rukou. Zápas jsme ale měly vyhrát. V neděli jsme věděly, že soupeřky budou silné, ale byl to hratelný zápas. Do něj jsme nastoupily s bojovností a chutí vyhrát což se nám bohužel nepovedlo. Hrály jsme velmi týmově a snažily se o co nejlepší výkon.

     Sobotní zápas jsme neodehrály moc dobře, protože jsme neměly chuť hrát. Ke konci jsme věděly, že nemáme šanci to dohnat a tak jsme to vzdaly. Myslely jsme si, když byl první zápas vyrovnaný, že bude i druhý. Neděle byla lepší. Do 3q byl zápas hratelný a vyrovnaný. V polovině 4q jsme se opět vzdaly a nevracely se do obrany.

     Sobota totální podcenění zápasu, totální nekoncentrace, špatné řešení přihrávek a nedaných šoupáků. Neděle lepší výkon než v sobotu. Minižákovské chyby, které se už nemůžou stávat a opět velmi špatná úspěšnost střelby. Pořád je vše otevřeno, musíme bojovat!!!

     V sobotu jsme do haly vešli s tím, že z ní vyjdeme vítězně. Tomu tak bohužel nebylo. Od začátku utkání jsme přihrávaly míč soupeřkám přímo do rukou, nevracely se do obrany a obecně neměly chuť urvat míč. Naše největší ztráty pocházely z nedaných, Jirkou zvaných, šoupáků z podkoše. Nedané šoupáky nás provází už nějakou dobu a neopustily nás ani v neděli. Tentokrát jsem s holkami nastoupila po dlouhé době i já. Předešlý zápas jsme se snažily hodit za hlavu a už znovu stejné chyby neopakovat. Bylo tomu tak nějak částečně. Na druhou stranu jsme běhaly, doskakovaly a urvaly spoustu míčů. Měli jsme 10x větší chuť hrát než v sobotu. Výsledek nakonec neodpovídal chuti, úsilí a naší snaze. Obě prohry mě štvou a i když jsem v sobotu nenastoupila, prožívala jsem každý daný i nedaný koš, každou ztrátu i nádhernou přihrávku jako bych byla na hřišti. Věřím a myslím si, že jsme schopné vyhrát s kýmkoli, jenom tomu dočasně chybí chtíč od každé z nás.

     Podle mě nám takovéto zápasy dají více zkušenosti než lehký zápas. Samozřejmě mě, a řekla bych, že každého, strašně štve, že jsme prohrály oba dva zápasy. Ten v Plzni jsme obrovsky podcenily a myslely si, že to půjde samo. Až na trenéry. Oba věděly, že to nebude lehké, ale my je neposlouchaly i když se snažili abychom do zápasu šly koncentrovaně, měly chuť hrát. Bohužel po nepodařeném začátku jsme měly hlavy dole celý zápas a nepodařilo se nám narovnat a zvednout se. Večer jsme se snažily s holkama vyčistit hlavy abychom se zítra plně soustředily na jiný zápas. V šatně jsme se sešly lépe než v sobotu. Bylo cítit, že jsme odhodlané zento zápas vyhrát, i když jsme věděly, že to nebude jednoduché. Bojovaly jsme o každý míč a hrály jsme vyrovnané a napínavé utkání. Hráčky i s trenérem jsme, podle mě, překvapily jak jsme proti nim hrály a nenechaly je odskočit do velkého bodového rozdílu. Až ve 4q nám utekly…

     A na závěr slovo kapitánky: 1. zápas jsem si myslela, že vyhrajeme. Potom, co na nás vysolily jejich obranou akci, tak jsem vůbec nevěděla, jak hrát. Pořád jsem dělala stejné chyby a nedokázala jsem se jich zbavit. Neskutečně mi to vadilo. Nemohla jsem to vzdát nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli holkám. Občas to možná nevidíte, ale fakt se snažím nebrečet a bojovat s tím a být pro holky silná. V Plzni se mi moc nedařilo a věděla jsem, že je to dneska špatný. Ze zápasu jsem odešla zklamaná a smutná. Na neděli jsem se neskutečně těšila. Do zápasu jsem šla s tím, že jim ukážu, že i když jsem malá, tak dokážu dobře zahrát. Do 3q jsem na sebe byla pyšná a věděla jsem, že do toho dávám hodně a jsem tam platná. Myslím si, že i když jsou Strakonice těžký soupeř, byly jsme víc motivované, víc jsme se snažily. Jsem na sebe i na holky pyšná za nedělní zápas, protože jsem viděla, že to jde a že umíme zahrát, když chceme.

… Díky holky a doufám, že jsme se všichni poučili…..