V sobotu odpolednem jsme opět nastoupili, na hale Královka, k dalšímu utkání žákovské ligy U15. Od začátku jsme věděli, že půjde o velmi těžký zápas a nebude jednoduché s týmem ze Strakonic držet krok. Už v šatně byla z holek cítit velká nervozita a strach. A to se přeneslo i na hřiště. Od začátku jsme tahali za kratší konec a v zápase se nám nedařilo vůbec nic. 1q jsme zahájili třemi útoky 1:0 a vždy bez bodu. Neproměnili jsme jasné střelecké šance ani jednoduchá zakončení z bezprostřední blízkosti koše. (11:17)

  Ve 2q jsme výborně vyřešili zónpres, přešli přes obrannou polovinu hřiště a špatnou přihrávkou dovolili soupeřkám skórovat z přesilových situací. V souboji pod košem jsme vybojovali míč a první přihrávkou „nalili“ soupeřkám přímo pod koš… Byl to velmi utrápený a nepovedený výkon. A i přesto jsme do poločasu vstupovali za skóre 22:35.

     Jestli jsme si mysleli, že první poločas byl nepovedený, ten druhý byl ještě horší. Opravdu se nám, i přes obrovské úsilí všech hráček, nedařilo vůbec nic. Náskok soupeřek narůstal geometrickou řadou a naše marná snaha na nás padala s každým útokem víc a víc… konečný stav 39:73.

     Když jsem vešla do šatny v neděli, měla jsem pocit, že tam na mě čeká úplně jiný tým než v sobotu. Holky byly namotivované, plné energie a chuti po vítězství. A od první minuty se toto nastavení přeneslo i do utkání. 1q jsme vyhráli 16:7 a koše, které jsme dostali pramenily z polevení koncentrace v obraně. Stále nás provází nedostatečná koncentrace při zakončování i z jednoduchých pozic. Ničí nás neproměněné koše k přesilových situací, ale tentokrát holky nesklonily hlavy a šly do každého souboje o míč a neuvěřitelně tlačily v obraně.(25:18)

     Celý zápas jsme hráli nátlakovou obranu po celém hřišti a pouze když jsme polevili v obraně, byly soupeřky z Plzně schopné nás potrápit….Proto jsme šli poprvé do prodloužení za stavu 47:47.

     Holky v sobě našly poslední zbytky sil a dokázaly si opět vzít vedení a zápas dotáhnout do vítězného konce 59:53. Bohužel se nám tentokrát nepodařilo zapojit všechny hráčky do zápasu, ale podpora z lavičky byla obrovská a holky nechaly na hřišti všechny síly i duši. Pracovaly jako silný tým, podporovaly se a vzájemně se držely. A vítězství bylo odměnou…

     Všem holkám moc a moc děkuji za neuvěřitelné překvapení, které mi po zápase připravily… moc to pro mě znamená….