Mohla by ses nám trochu představit?

Jmenuji se Kate Staszko a jsem z Prahy. Kvůli studiu, které je pro mě prioritou, nemám moc volného času.  Ráda však trávím čas s rodinou a přáteli, ti jsou mi vždy největší oporou. Ve škole mě nejvíce baví chemie a jazyky a ráda píšu vědecké články do novin našeho gymnázia. Mimo to byste mě však našli v tělocvičně, protože už od svých 6 let hraji basketbal. Nejprve jsem hrála s klukama, pak jsem přešla k holkám z USK, se kterými jsem hrála asi 6 let. Teprve před 2 lety jsem přešla do Sparty, kde hraji až doteď. Pořád jsem se ale ráda chodila dívat a fandit na zápasy ZVVZ USK Praha. Jednou tady potřebovali vypomoct se zápisem, jelikož jim chyběl člověk, a tak jsem na Královku kromě fandění začala chodit i pomáhat.

Jak si se stala Fandou a jak dlouho už jím jsi?

Asi tak před rokem, se mě zeptali, zda-li bych nechtěla zkusit stát se Fandou. Ta nabídka mě ohromila a před svým prvním “vystoupením” jsem strávila několik dní zjišťováním, co bych měla či neměla jako Fanda dělat. Byla jsem dost nervózní, ale nakonec to prý dopadlo úspěšně, a tak nějak mi tento “titul” zůstává doteď.

Co tě baví na tom být Fandou?

Být Fandou je pro mě teď už neskutečná zábava, nejlepší na tom je kombinace toho, že můžu dělat lidem radost, být sama sebou, pomoct ZVVZ USK Praha tím, že přivedu 6. hráče v podobě “oživených” fanoušků a v rámci možností sledovat často velmi napínavé basketbalové zápasy, což mi určitě přináší další zkušenost. Přes masku toho sice nevidím mnoho, ale ta radost a veselost ostatních mě dost naplňuje, jen je občas těžké si uvědomit, že lidé nevidí, jak se tvářím pod maskou, a musím tedy vymýšlet, jak “rukama nohama” popsat, co cítím nebo mám na mysli.

Na jaký zápas v maskotu Fandy vzpomínáš nejraději?

Nejraději asi vzpomínám na zápas v Polkowicích, kam jsem se letos spolu s dalšími fanoušky vydala. Byl to vážně skvělý zápas a upřímně jsem nečekala přívětivost Polkowických fanoušků. Ti tam také měli svého maskota a bylo skvělé sdílet svou zálibu i s někým jiným, přestože tam byla ta jazyková i “maskotská” bariéra a člověk nemohl tak jednoduše komunikovat. Tento zážitek dovršil “kolega maskot” tím, že mi dal malou kytici.