O tomto víkendu jsme si střihli takové malé basketbalové retro. Aktivní obrana po celém hřišti? Zdvojení ? Zónový pres? Zastavení hráčky tělem?  O tom si nechte zdát, basketbal je přece bezkontaktní sport. Po oba dny se hrála poctivá česká košíková konce osmdesátých let, s hezky zataženou neagresivní obranou, zakončení dvojtaktem mezi stojící patníky a následnou střelou, což byl většinou koš, nebo, pohnula-li se hráčka o píď, faul. V prvním zápase jsme ve dvojtaktovém cvičení drželi krok až do 39.minuty – pak se vyfaulovaly další dvě naše hráčky, v pořadí čtvrtá a pátá, a bylo po zápase. Soupeřky střílely hezkých 56 trestných hodů s poměrně vysokou úspěšností.

 Druhý zápas se dostal až do prodloužení. Do páté části hry jsme nastupovali bez pěti vyfaulovaných a zbývajícím hráčkám se bohužel nepovedlo dovést zápas do vítězného konce. Hrálo se dvě a půl hodiny, pomalu a rozvážně. Hra měla se současným pojetím basketbalu společné jenom ty koše…

V obou zápasech jsme se nedokázali přizpůsobit metru rozhodčích a produkovali hloupé chyby, také naše úspěšnost trestných hodů opět klesla pod 50%. Oba zápasy jsme prohráli smolně a v koncovce.