*Tradiční otázka na úvod: Jak jsi se dostala k basketbalu? Začínala jsem asi v osmi letech ve Žďáru nad Sázavou. Na basket mě přivedla má starší sestra, protože mě nebavilo být doma. *Kdo tě v mládežnických letech nejvíce ovlivnil? Stoprocentně výborný trenér Ivan Šafránek, který mě trénoval v dorostenkách. Dával hodně velký důraz na obranu a právě díky tomu jsme vyhrávali spoustu zápasů. *Zkoušela si i jiné sporty? Vzpomínám si, že se tam někde mihla gymnastika, ale to byl velký omyl (směje se). Pak už přišel basketbal, ale netvrdím, že bych třeba nedělala něco jiného. V létě se snažím provozovat i další sporty, rozhodně nejsem upnutá jen na basket. *Ve Žďáru se tvému týmu dařilo, máš několik medailí z dorosteneckých soutěží… Myslím, že jsou tři zlaté a pak tam byla i nějaká třetí místa. Tehdy byl ve Žďáru velmi silný ročník, čtyři z nás dokonce byly v kadetkách u trenéra Svobody. Když naše družstvo skončilo v kategorii starších dorostenek, jeden rok jsme hrály i první ligu žen. Většina z nás měla po maturitě a ve Žďáru nebylo nejen finanční zázemí na první ligu, ale ani žádná škola, kde bychom mohly pokračovat ve studiu. Proto jsme se rozutekly jinam. *Ty si zakotvila v Praze. Co rozhodlo? Asi to, že šlo o jedinou nabídku (zase se směje). Hlavně jsem však viděla možnost jít dál do školy, i když jsem si vybrala špatně a musím přiznat, že to byl pro mě velký omyl. Dělala jsem denní studium na FTVS a můj názor je, že se to s dvoufázovým tréninkem nedá příliš skloubit. Musela jsem si vybrat. Buď budu dělat pořádně basket, nebo školu. A u mě vyhrál basket. *Takže se v současné době věnuješ se pouze basketbalu? Druhým rokem jsem na tělovýchově pro zdravotně postižené. Studuji dálkově a myslím si, že tato škola má pro mě rozhodně větší význam, než FTVS. *Podobně jako několik tvých spoluhráček si přišla do Prahy z menšího města. Nebála ses? Ani ne. Měla jsem velkou podporu v tom, že jsme šly společně s bývalou spoluhráčkou Janou Vokřínkovou. Všechno jsme absolvovaly spolu, nebyla jsem na to sama. To byla velká výhoda. Na začátku jsme spolu i bydlely, Jana si nakonec vybrala školu. *Jak jsi v Praze spokojená? Hrozně těžko to můžu srovnávat, protože jsem vlastně kromě Žďáru a Prahy nic jiného nepoznala. Spokojená však určitě jsem. *Máš s basketbalem spojené nějaké zážitky, které jsou pro tebe nezapomenutelné? V hlavě mi hodně utkvěla reprezentace kadetek, s níž jsme získaly druhé místo, úspěchy jsem zažila i s juniorkami. Byla jsem také na univerziádě v Číně, kde jsme obsadily třetí místo. Musím říct, že Čína je sama o sobě super zážitek. *Vraťme se do Prahy a do USK. Jak vidíš naše současné družstvo? Je těžké to hodnotit, protože se tým rok od roku mění. Navíc se před letošní sezonou změnil i trenér. Přišlo také dost hráček ze zahraničí, včetně dvou Američanek, což družstvo svým způsobem také ovlivní. Všichni máme jiný způsob hry a ať už chceme, nebo nechceme, musíme se jedna druhé přizpůsobit. *Co pro tebe znamená basketbal? Je to můj život. Ono se to nezdá, ale od sedmi let se vlastně všechno motá kolem basketu. Řekla bych, že nejdříve se basketbal přizpůsoboval mě a teď už se všechno přizpůsobuje basketbalu. *Prozradíš nějaký ze svých dalších zájmů? Já mám plno zájmů. V létě s přítelem hodně hrajeme golf, který mě opravdu chytil, ráda mám i další sporty, žádný nezavrhuji. Akorát nesnáším plavání. *Bojíš se vody? Ne, to ne. Asi za to může nějaký blbý zážitek z FTVS *A jezdíš k moři? Občas ano, ale spíš jezdím do zemí, kde se neleží. Spíš by mě to táhlo na východ, než na jih. Jinak hrozně ráda čtu. Úplně miluji, když si můžu vzít knížku. Byla bych schopná ji přečíst za dva dny. Hrozně moc se u toho odreaguji a odpočinu si. *Přemýšlíš do budoucna i o zahraničním angažmá? Už mě to párkrát napadlo. Nějakou nabídku jsem i měla, ale řekla jsem si, že je potřeba dodělat školu. Snažím se školu přizpůsobit basketu a pak teprve budu přemýšlet o tom, jestli mohu odejít. *A v USK jsi spokojená? Myslím, že ano. Trenéři mi dávají dost šancí, hlavně aby to tak zůstalo