„Do týmu zapadla bezvadně. Ještě si zvyká na evropský basketbal, chceme, aby dávala hře myšlenku,“ říká o pětadvacetileté hráčce kouč Lubor Blažek. Kiesha si Prahu oblíbila. Plánuje návštěvu Pražského Hradu, procházku po Karlově mostě. I když na Vánoce už se těší domů, do Atlanty. „Je to tady dobré. Holky mi hodně pomáhají. A Praha je nejhezčí město, jaké jsem v Evropě viděla,“ říká Brownová, která okusila WNBA v týmu Washingtonu. *Prý se učíte česky? To je u cizinců docela nezvyklé. Trochu. Byla jsem minulý rok v Rusku, něco si pamatuji. Některá slova jsou podobná. Holky mluví víc anglicky, já se snažím učit. Ale čeština není řeč, která by se vyučovala na amerických středních školách. Když jsem zvědavá na některé slovo, zeptám se a pak si ho zapíšu. *Jaké bylo první české slovo jste se naučila? Dekuji. Vždycky musíte být slušný. A dál? Prosím, jak se máš. Nadávky ne. Nechci. Říkám svoje vlastní. (smích) *A co české jídlo, třeba vepřo-knedlo-zelo? Mám ráda kachnu s knedlíky. České jídlo je skvělé a taky levné, takže můžu jíst víc než jsem si kdy dovedla představit. *Ale i tak jste v Česku zhubla. Tak je to vždycky, když přijedu do Evropy. V Americe si dám velké jídlo, jedu autem a pak sedím doma. Ve státech všude jezdím, zatímco tady chodím pěšky. Jídlo tady prostě nemá šanci se na mě usadit. Naopak shodím dvě tři kila. Ale pomáhá to mým kolenům, takže je to dobře. *Zajdete do amerického rychlého občerstvení McDonalds? Doma tam nejím. Ale tady ano. Chci mít kousek domova. *A ještě ke stravě. Ochutnala jste proslulé české pivo? Vyzkoušela jsem ho. Obvykle si můžu dát pivo po zápase, když mám chuť. Moc alkohol nepiji. A americké pivo vůbec, mám radši víno. Ale české pivo je dobré. *Co jste před svým příjezdem věděla o České republice? Znala jsem jen Míšu. (S nynější spoluhráčkou Michaelou Pavlíčkovou se znají z Ruska - pozn. aut.) Nevolala jsem jí, ale doufala jsem, že bude v týmu. Odjela jsem z Ruska dřív než ona a od té doby jsem nevěděla, co dělá. Je to náhoda, že jsme zase spolu. *Co pro vás byl největší problém po příjezdu? Nic. Opravdu. Prvních deset jedenáct dní tu se mnou byla máma a babička. Když odjely, bylo to možná to nejhorší. Ale jinak nic. *Přijedou zase? Ano. Chtěli by, ale oba moji rodiče pracují. Uvidíme. *Jezdí s vámi po Evropě často? Rádi cestují. Nebyli za mnou v Rusku, ale ve Španělsku a tady ano. Líbí se jim tu, tohle je nejlepší město, kde zatím byli. *Proč jste si vybrala zrovna českou ligu? Ve Španělsku, Rusku, kde jste už hrála, byste si určitě mohla vydělat víc peněz. Ta liga si ale vybrala mě. A je dobré být žádaný. Můj agent tady pro mě viděl šanci hrát v dobrém týmu. Čas a situace byly správné, tak jsem přijela. *Ale česká liga nemá oproti řadě jiných evropských soutěží takovou úroveň. Je to pro mě jiné. Ale musíte vyjádřit uznání tomuto týmu, že je tak dobrý. První i dvanáctá hráčka mohou hrát v základu. Můžeme být vysoko. *Český ženský basketbal má ještě jedno specifikum, už devět let mu vládne Brno. Hráli jsme proti Brnu druhý zápas v sezoně a já nevěděla, jak se věci mají. Je ale špatné si myslet, že Brno automaticky vyhraje každý rok. Mají určitou úroveň, o které si lidé myslí, že jí nikdo jiný nemůže dosáhnout. Ale já myslím, že my můžeme. Samozřejmě, když porážíme každý tým o šedesát bodů a pak s Brnem o šedesát prohrajeme, je tam pořád hodně velký rozdíl. Jenže v tom druhém zápase, to jsme prostě nebyly my. Pokud je v plánu hrát příští rok Euroligu, nemůžeme se spokojit napořád s druhým místem. *Evropský basketbal se od zámořského liší pojetím, více se spoléhá na týmovou hru. Jaké to pro vás je? Tady toho musím dělat víc. Jako křídlo tu musím víc ukázat talent. Doma nejsem v základní sestavě, musím se víc držet své role. Ve WNBA platí: kdo dostává nejvíc peněz, má nejvíc pozornosti a taky míč v ruce. Tady prostě můžete hrát. *Ještě k jazyku. Není někdy komunikace v týmu trochu obtížná? Hlavní trenér přiznává, že angličtinu tolik neovládá. Chtěla bych říct, že to problém není, ale někdy trochu ano. Ale basketbal je univerzální řeč, které rozumí každý. Je jasné, že po mně trenér chce obranu, zahrát určitou situaci. To je jednoduché. A taky se používají znaky, čísla. Není to něco, co by mohlo být bariérou v basketbale. *Cizinci o Češích často říkají, že se neumějí usmát, jsou uzavření. Co vy na to? Ve městě, v centru je tolik cizinců, že nepoznáte kdo je Čech a kdo ne. *Co tady ráda děláte ve volném čase? Chodím ven, kdy je hezky. Což je velký rozdíl oproti Rusku. Jednou dvakrát do týdne jdu do kina. Jako každý. A chodím do sportbarů na fotbal. *Na americký fotbal? Ano. Dá se sledovat třeba na Staroměstském náměstí. Prostě chci vidět něco amerického, v angličtině. Za poskytnutí rozhovoru pro naše stránky děkujeme Barboře Žehanové a MF Dnes.