Začátek zápasu nám úplně nevyšel a po pěti minutách jsme prohrávali 16:8. Pak jsme začali postupně náskok stahovat až na poločasových 36:39. Bohužel, nástup do druhého poločasu nám vzal naděje na bronz, když úvod poločasu jsme prohráli 13:0. Jediným a rozhodujícím ukazatelem zápasu byly doskoky, které jsme prohráli 57:26! Takže na nás zůstala už podruhé v řadě nepopulární bramborová medaile. Ale už přítomnost v elitní světové čtyřce je velký úspěch a celý tým si zaslouží poděkování za vzornou a úspěšnou reprezentaci. Po zápase nás navštívili dopingoví komisaři a los padnul na Edu Šujanovou. Prožili jsme dvě hodinky povídáním o všem možném, jak už to při dopingu bývá, než se podařilo odevzdat patřičný vzorek :-) Mezitím odjel zbytek týmu fandit našim volejbalistům, kteří v nedaleké hale hráli taky o bronz, ale ani přítomnost krásných fanynek placku nepřinesla. Když už jsme u těch krásných fanynek, tak jsme byli den před zápasem provětrat hlavu od basketu na fotbale a vrátit tak klukům jejich hlasitou podporu ze semifinále. Celé družstvo celý zápas hlasitě podporovalo a zpívalo a při závěrečné děrovačce holky sundaly trička a zůstaly jen ve sportovních podprsenkách. Okamžitě tím vzbudily obrovský rozruch, tohle asi ještě zdejší Srbové nezažili :-) Jinak se vesnice pomalu ale jistě vylidňuje. Neustále je vidět výpravy odjíždět. Dnes je na programu už jen atletika, kde máme tři zástupce, a vodní pólo. A večer slavnostní zakončení. Takže si asi někteří z nás zajdou naposled zafandit na atletiku, někteří budou dospávat oslavy úspěchu a všichni budeme pomalu balit a připravovat se na zítřejší odlet. Univerziáda byla velmi dobře připravená a všechny soutěže a turnaje byly velmi kvalitně obsazeny. O to víc bych chtěl vyzvednout úspěch, kterého se nám podařilo dosáhnout. Podíl na tom měly všechny holky, které od začátku věděly, co chtějí a kam to chtějí dotáhnout. Samozřejmě, že se po zápase projevilo velké zklamání z bramborové medaile, ale postupně všem docházelo, čeho vlastně dosáhly. A taky v neposlední řadě se na úspěchu podílel trenér Ivan Beneš se svými asistenty Martinem Petrovickým a Svatoplukem Horákem, kdy tvořili dokonale fungující tým. Prožili jsme spolu dohromady bezmála jeden měsíc. Celou dobu táhlo družstvo za jeden provaz a to nás dovedlo tam, kde jsme. Zítra si na letišti řekneme naposledy ahoj a každá se rozjede do svých klubů. Myslím, že budou rády vzpomínat na dobrou partu a úspěchy, které tady prožily. Nás z USK čeká teď zasloužené měsíční volno a pak už se zase vrhneme do víru přípravy a návazně ligy a Euroligy. Už teď se těším a doufám, že úspěch minulé sezóny přitáhne do hlediště co nejvíce diváků. Tak naposled ahoj z Bělehradu, Láďa Burian