Nás bohužel střelecké štěstí opustilo a na každý daný koš jsme se moc nadřeli. Ale sklopené hlavy nemáme a holky se chtějí poprat o bronzovou placku, o kterou budeme hrát v sobotu s družstvem Austrálie od 12.30. Ve středu naše fandící plány s fotbalisty zhatil déšť. Při návratu z tréninku se spustil obrovský přívalový déšť, kdy po silnici tekly potoky vody. Při návratu do vesnice jsme museli jet po tramvajovém pásu, protože na silnici bylo nepropustné množství vody, dokonce tam utopili autobus. A pánové policisti dokonce upustili od kontroly podvozku, jak to pokaždé dělají. Ve vesnici byly povaleny ploty, které oddělují vesnici od slamů, kde žijí místní bezdomovci. Bylo to pro ně pěkné povyražení a pro nás taky. Trvalo ale jen pár hodin, protože se ploty po skončení bouře rychle stavěly zpět. Včerejší den probíhal jako všechny ostatní zápasové dny. Po společné snídani byl v jedenáct hodin výklus s protažením na místním ovále. Při návratu proběhly nesmělé náznaky punské války. Pak byl oběd a volno, které holky vyplnily spánkem, filmy a taky kávou v nedalekém nákupním středisku. Po návratu jsme šli na večeři do jídelny. Musím konstatovat, že to je jediná kaňka na zdejší universiádě. Mimo fronty na jídlo je jídlo víceméně již druhý den stejné, ale těch pár dnů do konce to nějak přežijeme. Po zápase některé nemohly usnout, takže vyrazily před náš panelák na internet nebo se pouštěly na některých pokojích filmy. Ze všech je ale znát odhodlání se poprat o bronz, ale o tom zase příště. Láďa Burian