Pak nastal den "D". Ten byl ve znamení dvou velkých bitev, ve kterých vyhrály naštěstí naše holky. První byla počas našeho dopoledního rozklusání, kdy se rozpoutala vodní bitva mezi holkama a členy realizačního týmu. Musím sportovně přiznat, že vítězství bylo jednoznačně na straně holek. Zvláště urputné bojovnice byla Darča Johnová a Kamila "Marunka" Štěpánová :-) Pak následoval polední klid, kdy některá děvčata upadla do hlubokého spánku a některá vyrazila na kávu do nedaleké kavárny. A poté už přišel odjezd na zápas s Anglií zpestřený doprovodem dvou autobusů šesti policejními vozidly. I naši policejní kluci, kteří s náma jezdí busem, se smáli. Pak začal zápas. Bohužel se nás smích po skoro celé utkání nedržel. Až ke konci utkání holky ukázaly, kdo má větší srdce a kdo víc chce. Základní hrací doba skončila remízou, ale v nastavení dominovala naše děvčata. Musím se sportovně přiznat, že jsem v průběhu zápasu úplně přišel o hlas, že mě doma po zápase po hlase nepoznali - samozřejmě po telefonu :-) Takže výsledek 89:83 byl pro nás velmi radostný a holky ho oslavily chvilkovým posezením na bytě. Teď máme semifinále jisté a všichni věříme ve velmi dobrý výsledek. Sice nás ještě čeká jeden zápas s týmem USA v nástavbové skupině, ale ten o skladbě semifinále už nerozhodne. Na závěr je statistika dnešního zápasu: Hejdová 30, Elhotová 15, Šujanová 13, Johnová a Štěpánová 6, Hindráková 4, Věchtová 2 a Ondřejová 1. Dle vyjádření trenéra Ivana Beneše nebylo důležité, kdo kolik odehrál a dal bodů, ale že holky ukázaly, kdo má na palubovce větší srdce a kdo chtěl víc vyhrát - a taky, že holky, ač odehrály různý počet minut, nebo neodehrály žádnou, byly důležitým článkem týmu. Tak zase někdy "na čtenou" :-) Láďa Burian